Významné ptačí území Orlické Záhoří patří rozlohou 904 ha k nejmenším
lokalitám, které Česká společnost ornitologická navrhla jako zvláštní území pro
ochranu ptáků. Tak jako ostatní významná území bylo i Orlické Záhoří zařazeno
do soustavy Natura 2000 formou ptačí
oblasti. Ptačí oblast Orlické Záhoří se nalézá v nadmořské výšce 650-750 m mezi horami Orlickými a
Bystřickými, na pravém břehu řeky Divoká Orlice.
Příroda tohoto území prošla historicky dramatickými změnami od
intenzivního osídlení po téměř úplné vysídlení krajiny, od území bohatého na
vodu k celoplošnému melioračnímu zásahu, od drobné extenzívní zemědělské činnosti
přes snahu o intenzívní hospodaření až po dnešní velkoplošné zemědělské
ekologické hospodaření. Značná část území byla dokonce „zalesněna“, tj.
přeměněna na jednodruhové smrkové plantáže. S důsledky těchto dramatických
změn se krajina do dnešních dnů nedokázala vyrovnat a pokusy o nápravu jsou
předmětem mnoha jednání ochranářů, vodohospodářů, obecní správy i zemědělců.
Ptačí území leží v Chráněné krajinné oblasti Orlické
hory a jeho součástí jsou i dvě přírodní rezervace, Trčkovské louky a
Bedřichovka. Zejména druhá rezervace je pro české ornitology velmi významná.
Nachází se totiž na území bývalé obce stejného jména, a v této obci se
roku 1877 narodil jeden ze zakládajících členů Československé ornitologické
společnosti Karel Plachetka. Bohužel se o této významné ornitologické osobnosti
nezmiňuje naučná stezka „Bedřichovka“, která má v ptačí oblasti několik
informačních panelů. Karel Plachetka má však v Muzeu Orlických hor v Rychnově
nad Kněžnou stálou výstavu svých preparátů. Zejména díky Karlu Plachetkovi máme
z první poloviny 20. století významné informace o výskytu ptáků
v Orlických horách.
Tato ptačí oblast byla vyhlášena nařízením vlády pouze pro jeden ptačí druh, kterým je chřástal polní (Crex crex). Na tak poměrně velkém území se však samozřejmě vyskytuje a hnízdí mnoho druhů ptáků, často ve významném počtu. Početně zde hnízdí např. ťuhýk obecný, bramborníček hnědý, linduška luční, hýl rudý nebo skřivan polní. V několika párech hnízdí i žluna šedá, opakovaně byl zjištěn výskyt jeřába popelavého. Kritické je hnízdění bekasiny otavní. Ta v tomto území hnízdila až do poloviny 70. let dvacátého století. Po provedených melioracích tento druh na více než 20 roků z lokality (i z Orlických hor) zmizel a vrací se až počátkem následujícího století, kdy v ptačím území hnízdilo 7-10 párů. Bohužel se v současné době opět vyskytuje pouze v několika málo hnízdních párech. Ještě hůře dopadl tetřívek obecný, který měl na území dnešní ptačí oblasti jedno z posledních tokanišť v Orlických horách. Tento druh však již asi 40 let v Orlických horách nehnízdí. Stává se tak smutným symbolem výše uvedených historicky dramatických změn ve zdejší krajině.
